Občanský zákoník zakotvuje pravidlo, že jednání v omylu o rozhodující skutečnosti, pakliže byl omyl vyvolán druhou stranou, je neplatné[1]. Obdobné ustanovení obsahoval také občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013[2]. V praxi to znamená, že připisuje-li např. kupující kupované věci jiné vlastnosti, než které doopravdy má, dopouští se tak omylu a přijde-li na to, může se za určitých okolností dovolat[3] neplatnosti kupní smlouvy a požadovat zpět kupní cenu. To dává na jednu stranu „zmýlené“ smluvní straně možnost vyvázat se ze smlouvy, kterou vlastně ve finále uzavřít nechtěla, na druhou stranu tím za určitých případů může vznikat právní nejistota pro druhou smluvní stranu. Tomu, který omyl má schopnost vyvolat neplatnost právního jednání a který nikoliv, se podrobně věnovala také judikatura. Článek se bude podrobněji zabývat zejména omluvitelností omylu.
Source: e-pravo
Podstatný omyl, který (ne)způsobuje neplatnost smlouvy