Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) přinesl do našeho právního řádu po vzoru zahraničních úprav komplexnější úpravu institutu nezbytné cesty. Ač se tento institut může na prvního pohled zdá jako nepříliš významný, alespoň v porovnání s jinými instituty obsaženými v OZ, v praxi může mít pro mnoho vlastníků nemovitých věcí plánujících své nemovité věci prodat cenu několika desítek či až stovek tisíc korun. Nemovitá věc s právně zajištěnou cestou se přirozeně prodává daleko lépe a za vyšší cenu, než ta bez cesty. Nezřídka se přitom může i stát, že cesta k nemovité věci fakticky existuje a vlastník nemovité věci ji řadu let bez obtíží využívá, ačkoliv k tomu nemá žádný právní titul. Jednoho dne ovšem může nastat situace, kdy vlastník pozemků, přes které cesta fakticky vede, přestane takovou praxi tolerovat a s vlastníkem nemovitých věcí se odmítne jakkoliv dohodnout. Pak již nezbývá nic jiného, než se spolehnout na ustanovení § 1029 a následující NOZ. V poslední době se přitom již začala objevovat i soudní rozhodnutí vztahující se k předmětným ustanovením.
Source: e-pravo
Nezbytná cesta ve světle aktuální judikatury