Institut nezbytné cesty je jedním z nejfrekventovanějších věcněprávních institutů právní praxe v oblasti právních vztahů k nemovitostem. To proto, že se často jeví jako jediná alternativa vlastníka pozemku pro získání přístupu k veřejné cestě, když právě to je účelem jeho existence,[1] a zároveň je invazivní povahy spočívající v omezení vlastnického práva druhého. Protože předchozí právní úprava nezbytné cesty obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „SOZ“), obsahovala poměrně strohou úpravu nezbytné cesty,[2] zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), přinesl její podstatné rozšíření. Jednou z nejvýznamnějších změn vyplývajících z nové právní úpravy je možnost jejího zřízení jako prostého závazkového právního vztahu.
Source: e-pravo
Nezbytná cesta – věcné břemeno nebo obligace?